Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 05.01.2015 05:58:34 

Baruška

Barunky smečka

 
 
 
Alenka a Adámek * 05/2007
Alenka s Adámkem se ke mně dostali s maminkou i s dalšími dvěma sourozenci v červenci 2007, když jsem si je odvezla z útulku jen na hlídání, protože útulek „prskal ve švech“. (Byly i v nabídce na těchto stránkách.) Adámek byl nejslabší kotě, trpěl trávicími obtížemi, byl stále malinký a hubený. Přestože celá rodinka byla velmi plachá Adámek neměl ani sílu se bránit a utíkat… Hned mi bylo jasné, že Adámka do útulku nevrátím, bála jsem se, že by to nepřežil, tak jsem si ho nechala. Adámek je dnes velký kocour, který běhá ven, odkud nosí slepičí brka a strašně vrčí, jako kdyby nesl celou slepici. Zvykl si i na mě a přijde se pomazlit. Alenka byla z celé rodinky nejplašší a to jí zůstalo. Několikrát jsem od ní byla pokousaná a poškrábaná. Z toho důvodu jsem ji taky nechtěla dát zpět do útulku, protože by si ji pro její plachost pravděpodobně nikdo nevzal. Dnes už nekouše ani neškrábe, ale stále je velmi plachá. Ani najíst se nejde, dokud neodejdu z místnosti. Občas se ji snažím násilím navykat na moji ruku a pohlazení. Většinou ji nečekaně zavřu v kuchyni a pak tam po chvilce přijdu. Kuchyně je malá a nemá se kam schovat. V životě jsem u kočky neviděl, to co dělá ona. Lehne si na zem a po zemi se plazi pod topeni, kde odevzdaně celá ztuhlá čeká co bude dál. Začnu ji hladit, mluvit, usmívat se, ona za chvilku začne vrnět, ale stále je v naprosto placaté poloze a celá ztuhlá. Klidně si ji vezmu i do náručí a na klín, stále vrní, ale hlavu si schovává a je celá strnulá. Když ji položím zpět na zem opět se odplazí pod topení a jakmile otevřu dveře, jak raketa vystřelí do svého oblíbeného pokoje – pracovny, kde celé dny prosedí na okně s krmítkem pro ptáčky a pozoruje sýkorky… Zatím se ani nenaučila používat průchozí dvířka ven, ale doufám, že na to velmi brzy přijde, protože tuším, že venku se jí bude moc líbit. Alenka si velmi oblíbila Zrzečka a vždy se zdržuje v jeho přítomnosti, občas se prožene s bráchou bytem křížem krážem, resp. brácha prožene ji. Doufám, že si jednou zvykne i na mě a přijde si pro pohlazení.
   
  
 
 Jiřinka *07/2007
Jiřinku jsme s Barunkou našly při ranní vycházce. U mateřské školky jsme slyšely srdceryvný nářek kočky. Začala jsem volat čičí a z křoví se vyřítila Jiřinka. Byla moc pěkná, hezky živená, mazlivá, vůbec se nebála ani Barunky. Vzala jsem ji domu, rozvěsila inzeráty, ale nikdo se neozval, tak nám zůstala. Je to typická tříbarevka, dost svá a pěkně ukecaná. Všechny ostatní kočky hází pěkně do latě, přestože je momentálně nejmladší. Jen k Barunce oplývá velkou láskou a ráda by se k ní na spaní přitulila, ale to zas Barunka nechce, a tak polehává vždy o kousek dál.
  
 
 
 
     Lucián (*?1991?) je suchozemská želva, kterou jsem dostala někdy v šesté třídě jako úplně malinkou želvičku s měkkým krunýřem. Dala jsem ji jméno Lucinka a až po letech zjistila, že je to vlastně želvák, proto Lucián. Jedny prázdniny, když jsem pobývala na táboře se o Luciána starala sestra a bohužel ji z venkovního výběhu utekl a ztratil se. Velmi jsem ho oplakala, ale vždy když jsme na víkend přijely na domek nevzdávala jsem naději a hledala…. Nakonec Luciána našel za rok, v létě soused při přehazování písku na stavbu. Byl čilý, mnohem urostlejší a s větším temperamentem, což  mu už zůstalo. Přes léto má výběh na zahradě a pokud si sám řekne, většinou kolem září nastupuje na zimní spánek. Miluje rozinky a čínské zelí. Barunku děsně fascinuje a vydrží hodiny sedět před teráriem, pozorovat ho, kňučet, mrskat ocáskem a nervózně přešlapovat. Lucián je velmi komunikativní a rád se přibližuje ke sklu, ke každému, kdo k němu zajde .
 
 
 
 
  •  Peťulka a Pavlínka (*05/2007) - byly na těchto stránkách v nabídce kočiček. Měla jsem je doma na hlídání z útulku a zamilovala jsem se do nich tak, že prostě u mě zůstaly :) Pavlínka zůstala plachá a notuje si s Alenkou. Zato Peťulka je nejmazlivější princezna na světě :)))!!!! 

 

   

   

 

  
    Bělinka (*2007) - Bělinku jsem si vzala z pražského útulku v Dolních Měcholupech. Usoudila jsem, že v domku se zahradou mohu poskytnout nový domov i králíkovi :) Bělinka je pěkně svá, hájí svou autoritu, území, dlabanec i svůj klid :) Miluje ji Barunka, někdy snad i více než mě :)).
        
 
    Simča (*03/2008) - Simču jsem si vzala od paní z naší obce, aby dělala Bělince společnost. Králíci nesnášejí samotu a protože zahrada je lepší jak klec v bytě, dostaly Bělinka se Simčou domek s výběhem pod jabloní. Bělinka první hodiny po příchodu Simči jasně stanovila svou výšší moc a poté se jala starostlivě plnit péči o rok mladší  kámošku. Venku je však Simonka mnohem zvídavější a rozpustilejší, taky je milejší i ke mně, ale Bělince to nezazlívám, že občas i hryzne či zadupe :))
        
 
 Mamča Marta (*1979) Mamča Marta nás dala všechny dohromady a stará se o nás. Každý den brzo ráno odchází do práce, prý vydělat na granulky a konzervičky. Někdy je až moc starostlivá a taky se nechce vůbec dělit o její dlabanec, přestože já Barunka na ní žalostně koukám a někdy dokonce zakňučím. Kupuje nám granulky a konzervy Yarrah, protože prý jsou z nějakého ekologického chovu, a tak prý ta jiná zvířátka ve svém životě tolik netrpěla. Taky nám do jídelníčku zařazuje čistě vegetariánské granule AMI, které já teda moc nemusím, ale kočkám hodně chutnají. Sama opravdu jí jenom rostlinné produkty, ani jogurt nebo mléko si nedá, ale nám je naštěstí občas koupí, ale výhradně zase s nějakou tou BIO značkou! Někdy se jí tu práci s naší obživou snažíme ulehčit, a tak hlavně kočky z naší smečky donesou nějakou tu myšku, ptáčka, ale i ještěrku, hada, krtka, morče…no a vždycky dostaneme strašně vynadáno! Já jsem jí chtěla taky udělat radost a někdy brzy po mém příchodu jsem zjistila, že se u nás na zahradě klidně producírujou tři urostlé slepice! Tak jsem hned jednu chňapla, pěkně silně držela a dávila, jenže ta moje máma přilítla a tak mě šlehala přes zadek a křičela, že jsem slípku raději pustila. Navíc se do mě pustila a klovala i její slepičí sestra, to už na mě byly prostě dvě, tak  jsem lov vzdala… Už jsem si to nikdy víc nedovolila a slepičky u nás na zahradě od té doby pěkně respektuji. Jinak je ale hodná, občas sice zvýší hlas, ale celkově máme velkou svobodu. Já i kočky máme ve dveřích průchozí dvířka, proto si můžeme kdykoli vyjít sami na zahradu a pak zase zpátky do peřin, prostě pohoda. Taky si s námi hodně povídá, šeptá do ouška hezká slovíčka, mazlí se, drbe na bříšku, ale co mě tedy štve je, že se snaží pečovat i o moji krásnou srst a prostě koupila strojek!!!!, kterým si mě klidně stříhá!! Já to nesnáším a hrozně se bojím. Už jsem jí to několikrát dala najevo a při pohledu na vyndaný strojek jsem se počůrala, ale ani to nepomohlo…. Pak tedy dostanu plno piškot, ale stejně, tohle by si mohla odpustit. Navíc naše kočky, který jsou taky chlupatý, takhle netrýzní!
    
 

 
TOPlist